Domů
9.02.2012
Kam se schovat v soudní síni?
Zastupovala jsem žalobce v celkem banálním sporu o úhradu sankčních plateb za pozdní plnění; k projednání žaloby jsme se museli dostavit k poměrně vzdálenému okresnímu soudu. Nic neobvyklého. Cizí město, cizí soudní budova, cizí soudce, cizí právní zástupce protistrany. A právě z něj se tentokrát vyklubal hlavní potížista.
Předžalobní jednání o smíru, vyjádření, maily ani telefonáty mne dostatečně nevarovaly. Argumenty protistrany jsem sice pokládala za velice chabé, ale to se stává; každý z nás někdy zastupuje klienty, kteří na svou obranu nemohou vznést téměř nic.
Právním zástupcem žalovaného byl starší advokát; do charakteristiky „interesantní padesátník“ měl ale daleko. Předpokládala jsem však, že disponuje určitými zkušenostmi, neboť advokát jeho věku by měl být ostříleným harcovníkem soudních síní. Bohužel, zkušeností měl možná dostatek, ale přetavit je v obstojné zastupování klienta nedokázal. Jednání začalo a já jsem se nestačila divit.
Tak slabý výkon právního zástupce protistrany jsem u soudu snad ještě nezažila. Bylo to tristní.
Nejprve jsem pocítila cosi jako úlevu, protože slabá obrana protivníka mi skýtala vidinu snazšího vítězství. Soudce nevypadal, že by mu situaci hodlal ze známosti či soucitu usnadnit, takže jsem si nemusela dělat starosti. Brzy jsem ale došla k názoru, že o tak nedůstojného soupeře snad ani nestojím.
Jak jednání pokračovalo, začala jsem se regulérně stydět. Za nás, za advokáty, za náš stav. Styděla jsem se před soudcem, před klienty a pak už i sama před sebou.
Chtěla jsem se schovat pod advokátní lavici a zůstat tam, dokud jednání neskončí.
Kolega neobratně předkládal důkazy, zdálo se, že neví, co je to tvrzení, rozcházel se ve vyjádřeních se svým klientem a vše, co namítal, bylo celkem irelevantní.
Jednání jeho vinou nabíralo zpoždění, a to za situace, kdy pro něj byl už tak vyhrazen vzhledem k projednávané materii zcela nedostatečný čas. Soudce se neustále marně dožadoval tvrzení, uděloval procesní poučení a připomínal koncentraci řízení. Snažil se z právního zástupce žalovaného vypáčit jasné sdělení, že opravdu nemá další důkazní návrhy, což bylo všem přítomným zřejmé, nicméně kolega stále tvrdošíjně trval na tom, že „nějaké vyjádření k něčemu“ se pokusí získat.
V závěru kolega na poslední dotaz ohledně důkazů zamával mnou sepsanou žalobou a poukazoval na skutečnosti v ní uvedené, což činilo dojem, že nejenže nerozlišuje mezi tvrzením a důkazem, ale ani mezi důkazem a podáním. Začala jsem se obávat, aby jednání z důvodu nedostatku času a evidentní absence jakéhokoli srozumění mezi soudem a zástupcem žalovaného nebylo přece jen odročeno a my se tam nemuseli plahočit znovu.
Nakonec jsme byli vyzváni k přednesení závěrečných návrhů (nabídla jsem, že jej nadiktuji přímo do protokolu, protože tak to u nás umíme!) a když jsme užuž sahali po vítězství, neobvyklá taktika žalovaného došla svého cíle.
My jsme to totiž nevyhráli. Zcela uondaní jsme uzavřeli smír.
Komentáře
[1]
@Teo
- WWW
Stydíš se správně... když bereš soudní přelíčení jako sportovní utkání. Výhra, prohra, remíza. Poněkud trapné, ne?
[2]
Chris
- WWW
Teo,
tohle bylo sporné řízení, to je utkání, je to tomu podobné.
Ale na výsledcích sportovních utkání nezáleží, zatímco na těchto ano. Proč bych se za to měla stydět? A jak bych to měla brát?
Zrovna toto jsme vyhráli, i když výsledek má formu smíru, není to remíza.
[3]
graver
- Mail - WWW
Pravdu máte bohužel oba. JE to sportovní utkání a JE to trapné.
Justice vítězí, spravedlnost si zakrývá oči a dobro zvrací v díře. Ať žije košer soudní džihád!
[4]
Chris
- WWW
Gravere,
ale co je na tom trapného?
Tohle bylo klasické řízení, někdo nesplnil něco, k čemu se zavázal, proto jej dostihly občanskoprávní sankce. Moji klienti na ně měli nárok ze smlouvy a soud jim je přiznal, resp. přiznal by, kdybychom to neskončili smírně.
To není žádné zakrývání očí spravedlnosti...
[5]
Chris
- WWW
Řekněte rovnou,
že jsem vás naštvala těma interesantníma padesátníkama;)
[6]
graver
- Mail - WWW
Ne ne, to byl takový obecný povzdech. To, co se odehrává v soudních síních, je regulérní match, za který by se nemusel stydět ani Dzinziruk a trapné je to zhusta proto, že to se spravedlností nemá co dělat.
Stydět se nemusíš - je to byznys (a neřikej, že je to něco jiného :-))
[7]
graver
- Mail - WWW
[5]
Mě ne - já jsem naprosto neinteresantní pětačtyřicátník :-)
[8]
Chris
- WWW
Pánové,
já jsem napsala lehkou rukou článeček o dojmech z jednoho sporu.
Není žádný důvod vyvozovat z toho dalekosáhlé závěry o trapnosti naší justice, o dobru zvracícím v díře nebo o justičním džihádu.
V tomto řízení spravedlnost na frak nedostala a trapný byl akorát zástupce mé protistrany.
Žalobci byli neplněním toho, k čemu se žalovaný zavázal, dost poškozeni, a on je to takový vychytralý týpek, dobře že dostal za uši. Dopadlo to správně.
[9]
Chris
- WWW
Gravere,
ano, v soudních síních se občas dějí nespravedlnosti. Někdy vyplývají přímo ze zákonů, které aplikovány v konkrétním případě jsou příliš přísné, a někdy z jednání zúčastněných osob.
Ale nedějí se tam nespravedlnosti pořád, neustále a systematicky, to zase ne.
[10]
graver
- Mail - WWW
Tak se na nás nezlob - vždyť víš, co jsme zač. Co by sis počala bez takových oblud :-).
Ale jestli jsem to správně pochopil, tak zástupce protistrany vlastně dosáhl svým naprosto kokotským chováním lepšího výsledku, než jsi čekala?
[11]
Chris
- WWW
No jo,
já se teda zase nezlobím:)
Když to vezmu kolem a kolem, tak dosáhl:)
Ale ne, smírem se taky něco získá, pro obě strany, jistota právní moci hned a nemožnost odvolání, tj. nemusí se k odvolačce a tak. Smíry mám ráda. Zejména takové, které jsou v podstatě výhrou:)
[12]
Mod.
Ale k soudu se snad chodí vyhŕávat pánové ne? Vy byste chtěli právního zástupce, který s vámi jde k soudu a je mu jedno, jak to dopadne?
No to by bylo trapné:o))
Jinak skvělé vyvrcholení Chris:o)
[13]
MaB
- Mail
lidova moudrost pravi:
"Lepsi spatna dohoda nez vyhrany proces".
(dohoda ne u soudu, ale misto soudu vzdy, kdyz je to jen trochu mozné).
To se potvrzuje v praxi denne.
Kapitola sama pro sebe jsou nesolventni "porazeni" odsouzeni k nahrade.
U nich se musi umet nad soudem priznanou sumou udelat krizek, jinak se vse prodrazi jeste o honorar exekutora.
Oni maji samozrejme celou proceduru zdarma (soudni pomoc), takze jsou, narozdil od "vyherce", naprosto "cool" a v pohode...
[14]
Chris
- WWW
Mod,
správná připomínka.
Nikdo nechodí k soudu záměrně prohrát.
Díky:)
MaB,
obojí tady platí na 100%.
Můj dřívější šéf říkal vždycky klientům totéž, radši horší dohoda než soud, který se potáhne roky a s nejistým výsledkem.
Insolventní dlužníci: to je to samé, mnoho z nich má nárok na státem placenou právní pomoc, a přitom věřiteli je rozsudek k ničemu, protože nic nevymůže:(
[15]
Mod.
Chris , já jednou šla k soudu záměrně prohrát:o)
Měla jsem nájemnici, která se vdala za vojáka s vojenským bytem a já jí dala výpověď a zároveň jsem navrhla, že jejímu synovi 17ti letému synovi,aby se s ní nemusel stěhovat, dám nájemní smlouvu na byt o poloviční velikosti, ale ona to odmítla a tak jsem podala žalobu k soudu.
Pak jsme měli ještě jednu schůzku v AK s jejím právním zástupcem, a to už jsem věděla, že byt k terého má výpověď, ONV kdysi sice na byt předělalo, ale opomenulo ho z nebytového prostoru na byt zkolaudovat. S tím jsme právního zástupce seznámili a znovu nabídli ten menší byt. Odmítl to a tak jsme skončili u nařízeného jednání, kde jsem předložila kolaudační rozhodnutí vyštrachané z archivu SÚ.
Soudkyně si to přečetla, zamyslela se a pravila " No ale paní K. to já vám budu muset tu žalobu zamítnout!"
a já pravila " No, ano, to asi budete muset!:o))"
No a tak byl vynesen rozsudek, že žaloba na zrušení užívaćího práva k bytu XY se zamítá, protože se o byt nejedná:o)
No a dopadlo to tak, že jsme následně uzavřely dohodu, že se paní do měsíce vystěhuje a syn dostane ten menší byt, ale můj právní zástupce říkal, že jsem blbá:o), teda neřekl, že jsem blbá, řekl, že ho ten můj Červený kříž nebaví:o))
[16]
Chris
- WWW
Mod,
připouštím, že jsou vzácné případy, kdy vítězství není ve sporu cílem, ale to je výjimka a pro účely této diskuse jsem se rozhodla ji zanedbat:))
[17]
Alky
- Mail
Ten pocit popsaný v článku docela znám. To je mi až líto protistrany :)Já zažil kdy se pán - protistrana hájil sám a většinu času v jednací síni jsme strávili tím, že přesvědčoval nejdřív mě a pak soudkyni o tom, že on si úroky spočítal dobře a že mi to počítáme špatně, protože si to "vygůglil" na internetu a tak to prostě musí bejt správně :) to má pak člověk chuť radši někam zalízt.
[18]
Chris
- WWW
Alky,
někdy je mi líto protistrany, ale vzpomenu si, že za chvíli můžu být v její kůži, ani se nenaděju.
Např. zde:
http://www.christabel.bloguje.cz...
Přidání komentáře...