Domů
15.07.2010
Tykání nezlepšuje vztahy
Byl to odborný asistent na naší fakultě, učil předměty s ekonomickým zaměřením. Byl zhruba v Kristových letech, vypadal mladší. Potkávali jsme se tu a tam, v souvislosti s výukou, konzultacemi, na chodbách školy nebo před budovou fakulty. Myslím, že si mne docela oblíbil, shledával mne mladou, možná zajímavou či chytrou nebo snad přitažlivou. Vždy jsem ho ráda viděla.
Nebylo v tom celkem nic erotického, tuším, že byl tehdy již ženatý, nijak jsem po tom nepátrala a ani mne to nezajímalo. Neměla jsem žádné postranní úmysly, které někdy studentky vůči svým vyučujícím mívají.
Velmi mne udivuje, jak se mi těch několik málo rozhovorů, které jsme spolu vedli, vrylo do paměti a jak z nich dosud těžím. Když vezmu v úvahu jeho nepříliš vysoký věk a mou studentskou roztěkanost, je to skutečně zarážející.
Oslovoval mne „slečno“, někdy snad i „milá slečno“, bylo to adekvátní, zdvořilé a milé.
„Víte, slečno, já jsem snob,“ sdělil mi jednou jen tak mimochodem a já se překvapením nezmohla na žádnou odpověď. Doma mi vždycky říkali, že snobismus je vlastnost krajně nežádoucí, jedna z nejhorších, a všechny sklony ke snobismu nutno ze života vymést jako smetí. A zde sedí někdo, kdo se ke snobismu otevřeně hlásí. Nechápala jsem.
Vysvětlil mi to. Snobismus jako vztah ke všemu kvalitnímu, jedinečnému, výjimečnému, jako ochotu za kvalitu zaplatit a nezahazovat se se šuntem. Je to jiný pocit, mít na sobě třeba perfektní kožené boty, byť stály dvojnásobek než běžné, nebo pověsit si domů originál obrazu namísto nějaké reprodukce. Teď, po letech, už to chápu. Jsem úplně stejný snob. A nepovažuji to za nějakou odsouzeníhodnou vlastnost.
Vyprávěl mi, jak vlastním nákladem rekonstruuje na jakési dědině malou kapličku či snad boží muka. „Aby tu po mně něco trvalého zůstalo.“ Měl patrně nějaké významnější předky, protože – jak se mi neopomněl pochlubit – jedna z ulic v centru toho studentského města byla pojmenována po jeho babičce. Snad vědomí odkazu předků jej pohánělo vytvářet přetrvávající hodnoty a nehledět jen na konzum a vlastní pohodlí. Tomu jsem docela dobře rozuměla.
Při rozhovorech o takových tématech si samozřejmě nemajetná studentka z venkova musela připadat poněkud... obyčejná.
„Ale obyčejnost je vlastnost velmi vzácná, je to označení veliké ctnosti, která se vyskytuje poskrovnu“, citoval mi myšlenku českého architekta Jana Kouly.
Poprvé jsem slyšela, že by snad na obyčejnosti mohlo být něco cenného.
Zajímavý poznatek v době studentského mládí, kdy člověk přirozeně tíhne k tomu, aby byl obyčejný pokud možno co nejméně.
A nedošlo jen na chválu obyčejnosti, ale i na chválu dialogu.
„Rozhovor, dialog mezi dvěma lidmi, dokáže přinést úžasné požitky. Někdy i větší než cokoliv jiného, než jídlo, nebo sex...“ Postupem let přicházím na to, že to může být pravda, že z jiskřivého dialogu si lze odnést velmi příjemné zážitky, stejně jako z tradičnějších prostředků výroby endorfinů.
Semestr skončil, znalosti byly otestovány a známky zapsány v indexech. Bylo zřejmé, že už se nebudeme v rolích učitele a studentky potkávat. Nabízelo se proto přejít z formální komunikace na tykání. V jednom z našich rozhovorů se toto téma dostalo na přetřes.
„Ale tykání nezlepšuje vztahy,“ sdělil mi svůj názor; souhlasila jsem. A souhlasím dosud. Tykání k sobě lidi nepřibližuje, naopak často deformuje komunikaci, která se může i bez něj nést v přátelském a souladném duchu, byť formálnějším. Zářným příkladem jsou některé „pokrokové“ firmy a „otevření“ nadřízení, kteří své zaměstnance ke vzájemnému tykání napříč hierarchií podniku přímo nutí. Proč to? Příjemné věci lze sdělit i při zachování vykání a naopak ty nepříjemné dostanou v případě tykání často urážlivou a více zraňující formu. Na pracovišti a všude tam, kde je třeba zachovávat určitý odstup, je tykání nevhodné, protože odbržďuje a boří bariéry, které mají svůj význam.
Tak jako ve vztahu učitele a jeho studentky, byť bývalé. Zůstali jsme tedy u vykání.
V paměti mi zůstaly ještě další věty, které se příležitostně, jak jde život, vynořují, dostávají svůj smysl a svou pravdivost. V poslední době častěji než jindy. Možná je to věkem.
Komentáře
[1]
Oby
- WWW
Chris, to je moc pěkný článek. Naprostej souhlas. Kurňa, jen aby to teď nevypadalo, jako vytahování, že jsem obyčejná! ;o)))
[2]
L
- WWW
tak to ja budu asi taky snob...jen v trochu jinych oblastech,urcite ve kvalite jidla a pak kde, jak a s kym travim a "utracim" nejen penize ale i cas a energii...
[3]
buteo
- WWW
Dnes si opět odnáším poznatek
a to, že už vím, proč v posledních létech tak rád a často vedu dialog se sousedkami
prodavačkami v řeznické části Globusu, spolucestujícími, prostě ze vším, co je ochotno a neuteče. Jídlo ale zůstává pořád na prvním místě.
Hezký víkend
[4]
dewberry
naprosto souhlasím s panem inženýrem a samozřejmě i s tebou (jen mi teď připadá nemístné ti tykat), že tykání nezlepšuje vztahy a nucené tykání na pracovišti je hrozný!
chodím učit do jedný firmy, je to nakladatelství předražených časopisů, a tykají si tam všichni, přestože se mezi jednotlivými oddělení vůbec nemusejí znát.
Stalo se tedy několikrát i mně, když jsem byla potkána na chodbě nebo na wc, že mi bylo tykáno a já vždycky odpovídala formálně, protože tohle mi opravdu moc nesedí.
[5]
loar
Já jsem asi taky snob, ale vykat neumím. Kdyby bylo po mém, vykám jen důstojným kmetům a při nadávání. "Vy hovado" zní nějak líp.
[6]
Christabel
- WWW
Oby,
neobyčejně obyčejná:)
L,
pokud jde třeba o tu kvalitu jídla, to bychom měli být všichni, aby si prodejci nedovolili prodávat to, co nám nutí teď, a museli přidat na kvalitě.
Buteo:)
k dialogu, který přinese radost, nemusí být lidé blízcí přátelé, stačí jen určité srozumění. A vlastně není třeba mít ani stejné názory.
Tobě také hezký víkend!
Dew,
no já jsem to tehdy, když jsme o tom mluvili, neměla nějak odpozorované, ale potvrzuje se mi to čím dál tím víc.
Sama jsem ale naštěstí v takové firmě, kde si všichni musí vykat, nepracovala.
A pokud jde o blogy, tak už i já jsem pochopila, že tu převládá tykání:))
Nevím sice proč, ale je to tak;)
Loar,
mám to naopak, kdyby bylo po mém, tak vykám všem:)
Vykání + nadávání je ovšem zajímavá kapitola;)
[7]
Mod.
Tak já ten nadpis přečetla jako " Týrání nezlepšuje vztahy", dočetla sem a pořád nechápala, kde jsem to přehlídla:-))
Tykání určitě nezlepšuje vztahy, mám spoustu lidí s kterýma si celý život vykám i přesto, že se považujeme za velmi dobré přátele, kterými bychom možná nebyly, kdybychom si začali tykat.
A pokud jde o to snobství, nemyslím, že to, co pán popisoval je snobství, já si nemyslím, že preferovat kvalitní věci je snobismus. Snobské je, platit nesmyslné peníze za nekvalitní věci v kurzu,nebo za levné napodebiny, které mají úkol předstírat, že mám na originál, podle mne tedy.
[8]
Mod.
oprava
nebyli a ne nebyly, ale možná někdy i nebyly:-)
[9]
zuzi
- WWW
Moc pěkný text ... dá se aplikovat i na jiné oblasti, o kterých zrovna poslední dobou přemítám.
[10]
Christabel
- WWW
Mod,
ten pojem "snob" má pro mne více významů, zatím jsem si to ještě úplně neujasnila:)
Ale jak to píšeš, tak to je docela trefné.
Zuzi,
ahoj:)
Jsem ráda, pokud můj text inspiruje k dalšímu přemítání.
Mne právě překvapuje, v jakých rozličných situacích mi ty tehdejší rozhovory vytanou na mysli, jak často se těch pár vět hodí...
Byl pan inženýr asi moudřejší, než jsem tehdy byla schopna docenit.
[11]
Janika
- WWW
Pokud by to mělo všeobecnou platnost, že na vykání je cosi kladného (jestli jsem správně pochopila článek), co anglicky mluvící :-)?
[12]
Mod.
Možná je ještě snobské kupovat drahé kvaitní věci na dluh, když je jasné, že ho nemůžu splatit.
Ale znám lidi, kterým připadá snobské i objednat si hezký pokoj v hezkém hotýlku za dobrou cenu, když se dá spát i v hnusném motelu za stejnou cenu:-)
[13]
Christabel
- WWW
Janiko,
šlo mi spíše o to, že na vykání není nic špatného. Pro některé vztahy se vykání hodí lépe než tykání. A je omyl domnívat se, tykáním se ve vzájemném vztahu dvou lidí nutně něco změní či zlepší. Může to být dokonce naopak.
Já nejsem nějak často v kontaktu s cizinci, ale myslím, že anglicky hovořící lidé nemají problém s tím, že angličtina nerozlišuje. Prostě to vyjadřují jinými prostředky. Řekla bych, že například zrovna Britové nemají se zdvořilostí a odstupem nějaký problém:)
[14]
Christabel
- WWW
Mod,
pravdu díš.
Zadlužovat se kvůli značkovým věcem, jenom proto, abych je měl (a mohl ukazovat), je snobismus jak vyšitý.
Ale přesně, zase by se to nemělo zvrhnout do druhého extrému, nic si nedopřát jenom proto, abychom nebyli obvinění z nepatřičného snobismu nebo požitkářství.
[15]
Mod.
- WWW
A co třeba Maďaři, ti nemají ani rody ;o)
[16]
loar
Janiko, anglicky mluvící si přece všichni vykají. Tyká se jenom Bohu a v dramatech od Shakespeara. :-D http://en.wikipedia.org...wiki/Thou
...kdyby měli Maďaři rody, tak už se ze všech těch koncovek zblázní. Zato u vykání mají dvě možnosti (a já vždycky použiju tu špatnou :-))
[17]
Mod.
- WWW
Já teda anglicky neumím ani tykat, ani vykat, ale představovala jsem si to nějak tak, že "vztah mezi lidmi v dialogu" určuje způsob oslovení, nicméně myslím, že to co popisuje Chris, není možné přenášet-aplikovat na jiné jazyky, národy, protože každý národ má své zvyklosti, jiné bezpečnostní komunikační zóny, atakdále.
[18]
Janika
- WWW
Loar, jasně, myslela jsem to tak, že v tom nemají ten rozdíl. Mod. to asi vystihla přesně, je to o zvyklostech každého národa, takové jakési dohody mězi lidmi. Angličané mají možná těch nepsaných dohod v mezilidské komunikaci víc, než my :-).
[19]
Christabel
- WWW
Loar,
mluvíš maďarsky? Takový exotický jazyk, neznám asi nikoho, kdo by uměl maďarsky!
Mod, Janiko,
přesně tak, dovedeno ad absurdum - v muslimské zemi bych se asi nemohla vybavovat s učitelem někde u něj v kanceláři, bez doprovodu nějakého mužského člena rodiny:) A ještě bez šátku:) To by byl hotový skandál.
[20]
loar
blbě...hodně blbě...skoro vůbec :-) Ale pokud se opravdu přestěhuju na jižní Slovensko, tak se to hodně rychle zlepší.
[21]
Roj
- WWW
Tykání nezlepšuje vztahy
Zato vykání ano!!!
Píšete moc krásně, jednou si koupím Vaši knihu! nebo si ji aspoň pirácky stáhnu, s dovolením ;-)
[22]
Christabel
- WWW
Roji,
v tomto případě musím okamžitě nabídnout tykání:))
Škoda, že se ta kniha asi nikdy nezhmotní, zdejším stálým čtenářům bych jistě věnovala autorský výtisk;)
[23]
Mod.
Chris
to nemusíš ani do Muslimska, stačí Řecko:-)
Tykání nebo vykání, nejsme zrovna vřelý národ, Italové, Španělé, Francouzi, mají proti nám ty nonverbál i verbální bariéry mnohem menší.
Já myslím, že gró spočívá v tom, že lidé tady mají pocit, že když si tykají, mohou si k sobě mnohem víc dovolit, proto si dost nerada tykám, taky ovšem nikdy netykám lidem, kteří mi vykají, myslím mladé lidi, buď si vykáme, nebo si tykáme, takové to " klidně mi tykejte" neuznávám.
[24]
Christabel
- WWW
Mod,
přesně tak, bohužel často platí, že tykáním komunikace zhrubne. No ale nemusí to platit vždy:)
Mi se docela líbí oslovování křestním jménem + vykání, hodně lidí mne takto oslovuje...
Říkala jsem si, jestli to všeobecné tykání není nějaký soudružský zvyk? Protože ještě v polovině min. století by to nikoho ani nenapadlo, to je výdobytek posledních desetiletí.
[25]
Roj
- WWW
Cris, až tak, jo? ;-)
OK, tak http://roj.bloguje.cz...i-tykat.php
[26]
Henry Psanec
- WWW
Myslím loni si mi stěžoval Ivan Wernisch, že si s každým "od fochu" tyká, tak si začali s Miloslavem Topinkou onikat. Když jsem ještě dělal v zoo, bylo mi kolegou řečeno, že "lidi, co se staraj o zvířata, si tykaj" (vedení se to netýká).
Navzdory tomu, že je internetovou zvyklostí tykat, mám s tím potíže, a dost často to ani nedělám. Ale snob jsem strašný. Nesnáším přepálená CD.
[27]
Henry Psanec
- WWW
P. S.: japonština má pět způsobů oslovování, pokud se nepletu. Podle význačnosti osob spolu mluvících.
Mám rád čínskou zdvořilost - viz. předtištěný odmítavý formulář jednoho jejich nakladatelství: "Vysoce vážený bratře Slunce a Měsíce! Váš otrok se plazí u Vašich nohou. Líbá zemi před Vámi a prosí o dovolení mluvit a přece zůstat mezi živými. Váš rukopis, ó ctihodný, jsme plni oddanosti, nadšení a rozkoše přečetli. Přísahám při duši a památce svých předků, že jsem nikdy nečetl nic vznešenějšího. Vracím Vám jej pln úcty a strachu. Kdybych se někdy odvážil uveřejnit tento poklad, vydavatel listu by mi rázem nařídil, abych jej měl stále před sebou jako zářící příklad a nic už po něm netiskl. Moje literární zkušenost mi dává odvahu prohlásit, že literární perly, jako je ta Vaše, se vyskytují pouze jednou za deset tisíc let. Proto si Vám dovoluji poslat Váš vznešený výtvor zpátky. Prosím uctivě za odpuštění. A vrhám se Vám k nohám jako otrok Vašeho otroka."
[28]
Christabel
- WWW
Henry,
taky mám s internetovým tykáním potíže. Ale dost lidí to nedělá a žijou:) I virtuálně.
Vnitroprofesní tykání se možná dodržuje i v dalších profesích, teď mne ale momentálně nic nenapadá... a také v některých politických stranách, asi, ale to je spíš odstrašující příklad.
Pět způsobů oslovování v japonštině musí být lahůdka pro studenty tohoto jazyka.
Ovšem čínský dopis je parádní:) Jak asi vypadá dopis, kterým rukopis přijímají?
[29]
Christabel
- WWW
PS.
Otrok vašeho otroka - to asi někam vrazím, to nemá chybu;)
[30]
Janika
- WWW
Já si to zkopírovala celé :-). Nebylo by někde k mání ještě něco na ten způsob, Henry?
[31]
Henry Psanec
- WWW
Janiko, mám to z knihy Ludvíka Součka o vynálezech, tady je zbytek:
Z Japonska:
Milý synu!
Váš příspěvek je mistrovským dílem techniky a Váš styl je nesrovnatelný. Okakura Kazuzo, Největší z Velikých, nenapsal nic lepšího. Od severu na jih a od východu na západ není nikoho, kdo by se Vám vyrovnal. Vaše psaní je dobré, a proto dovolte, abychom Vám je vložili zpátky do klína. Buďte i nadále naším odběratelem.
Jan Neruda v Lumíru:
F. J. S.: Pravíte, že chcete jen úsudek, že nedbáte toho, aby Vaše verše byly tištěny. Máte dobře, že nedbáte.
L. K. v P.: Romance o Demblinském se Vám výborně povedla, ale upozorňujeme Vás, že v podpisu jste se zmýlil a že má pod romancí stát jméno A. F. von Schack.
Č. J.: Nebuďte tak neopatrný! Zasíláte, jak sdělujete, verše své po redakcích – někde by Vám mohli náhodou něco otisknout a máte malér.
A. C. v P.: Vaše písmo dokazuje, že máte výborného učitele krasopisu. Pozdravujte ho od nás!
L. U.: Přečetli jsme, co jste napsal Na našeho kanára. Prosím Vás, jakým právem píšete Vy verše na Našeho kanára?
V. M.: Napsal jste: "Hoďte to do koše, když se vám to nebude líbit." Vyhověli jsme Vašemu přání.
[32]
Henry Psanec
- WWW
P. S.: omlouvám se za – Je to rozdělovník, čili delší - Komentář bloguje ho neumí zobrazit.
Ad vnitroprofesní tykání - bývá časté u spisovatelů.
[33]
Henry Psanec
- WWW
A překrásné oslovení je i tady (čtvrtá osoba zezdola):
http://www.orangecow.org...mine.htm
[34]
Christabel
- WWW
Henry,
díky:)
Ale je škoda, že tady to zapadne, vydalo by to na zajímavý samostatný článek!
Ohledně profesního tykání myslím, že k tomu měli sklony i původní advokáti, v době, kdy jich bylo pár stovek, i když si tím nejsem jistá. Ale teď už ne, je nás moc.
[35]
Henry Psanec
- WWW
Jak, zapadne? Tenhle blog je archivován, můj, odkud jsem to zkopíroval (proto taky ten rozdělovník) rovněž, a je to přece v jedné Součkově knize, atd.
Ostatně, je nutno být píditelem, ne? Dobrou noc!
[36]
Christabel
- WWW
Henry,
tak dobře, jsem ráda, že to nezapadne;)
Také přeju dobrou noc!
[37]
signat
- WWW
Bylo by fajn, kdyby mohlo tykání či vykání vždy vyjít jen z pocitu, nejlíp mého :)
S pár lidmi se znám,řekl bych velmi dobře a přece jim vykám, oni mně leckdy tykají. Ale nějak jsem si zvykl a nechce se mi na tom nic měnit.
Z toho se znám s někým jen trochu, vidím ho poprvé, podruhé a hned se mi chce mu tykat, jako bych ho nebo ji znal léta. Zvlášť tady v diskuzích nebo tehdy, pokud někoho oslovuji jeho přezdívkou. Asi zvyk z dřívějška (z CB pásma, pro ty, kdo ví). Takže to není vždy jednoduché :)
[38]
Christabel
- WWW
Signate,
není to jednoduché, ale řekla bych, že to je analogie složitosti mezilidských vztahů.
Jednostranné já vykám - mně je tykáno není ideální, já to tak mám jen opravdu výjimečně, vzniklo to v minulosti a měnit se to už nejspíš nebude. Ale také jsem si zvykla.
Přidání komentáře...